Já

Ahoj, jmenuji se Bedřiška Nechanická. A chtěla bych napsat něco o sobě a svých pejscích. 
Psa jsme měli už co si pamatuji. Teda spíš když jsem byla mimino, tak můj táta přivedl domů štěňátko. A celá rodina se do něj zamilovala. Včetně mě. Co jsem se naučila batolit, tak jsem byla pořád u našeho pejska, teda spíš fenky pojmenovali jsme jí Brigita. Nebyla čistokrevná, ale byla moc krásná a vypadla jako Chodský pes. Akorát byla velká asi tak jako Německý ovčák. Byla neuvěřitelně trpělivá a vydržela, že jsem se po ní válela a neustále jí otravovala. Byl to skvělý pes na kterého budu navždy vzpomínat. Když nás opustila bylo to pro nás moc těžké.
Mně bylo jedenáct stále mi chyběla naše Brigita, tak jsem neustále otravovala, že chci dalšího psa, ale děda mi to nechtěl dovolit až když jsem slíbila, že se o ní budu starat a všechno uklízet, tak mi psa konečně dovolil. 
Moc jsem chtěla Chodského psa , ale tou dobou se nějak nedali sehnat. Nebo když jsme konečně našli izerát, tak ty štěňata byli až z Moravy.
Nakonec jsem usoudila, že si pořídíme Německého ovčáka. S tím rodina také souhlasila. Tak jsme si v březnu přivezli malé štěňě NO. Byla moc kouzelná  Její papírové jmeno bylo Cia z Gargamelu, ale my jsme jí přejmenovali na Cherry. Bohužel jsme zjistili asi o pět dní později co jsme jí měli doma, že je nějaká nemocná a jeli jsme na veterinu, kde nám řekli, že musí okamžitě na operaci. Protože jí chovatelka špatně odčervila chcípli v ní škrkavky a ty začali hnít. Veterinář nám dával 1% na přežití. Nakonec těžkou operaci přežila. Když se vyzdravila začali jsme chodit na procházky , kde jsme se seznámili se spoustou pejsků a jejich páníčků. Bohužel Cherry byla neustále nemocná. Měla špatné klouby 4/4 a tomu dostala rakovinu.
Bylo jí pět a byla jak 10- letý pes. Radili jsme se s veterinářem a ten poradil, že bysme jí měli pořídit kamarádku, nějakého malinkého pejska. 
Jelikož jsme už předtím přemýšleli, že bychom si pořídili dalšího psa , tak jsme našli izerát na Jorkšíského teriera. Jeli jsme se podívat na štěňátko a hned bylo jasný, že si vezmeme malinkého Jorkšírka.
Štěnátko jsem pojmenovala Andělka. Cherry si Andělku hned zamilovala. A byla z nich správná dvojka. 
Bohužel Cherry ani ne ve svých šesti letech umřela. 
Andělka byla hrozně opuštěná a byla smutná. A já jsem nemohla být bez velkého psa. Tak jsme zase přemýšleli jakého, ale volba byla celkem snadná. Byl to Chodský pes.
Tak jsme znova našli inzerát a měli jsme štěstí našli jsme chovatelskou stanici, která byla v Praze. A měli volné dvě holčičky. Tak jsme si na Vánoce přivezli štěňátko holčičku Qwiny. 
Teď už je jí rok. A jsem na ní moc pyšná a moc jí miluju