Kdo jsem :))
Sice jsem o sobě již psala ale musím vám ukázat ještě něco co jsem psala do školy :)) :
V říjnu když jsem přišla o svého prvního psa Cherry jsem se zařekla, že už nechci žádného dalšího psa. Celá má rodina, přátelé a známí mi stále opakovali, že si mne bez psa neumí vůbec představit. Já však byla zatvrzelá a neustále jsem opakovala, že už nechci ty všechny psi starosti.A že Cherry žádný pes nenahradí.
Ovšem, asi po pouhém měsíci jsem to viděla také. Já bez psa to nejsem já!!!
Strašně mi chyběly ty krásné dlouhé procházky,na kterých se člověk tak krásně odreaguje.
A tak jsem si v listopadu sedla k počítači a hledala psa pro mne . Ani jsem nemusela přemýšlet jaké plemeno to bude, protože já hned věděla k jakému plemeni mě to nejvíce táhne už asi 6 let.
Byl to Chodský pes. Měla jsem vážně veliké štěstí , protože jsem našla jedinou chovatelskou stanici, která byla v Praze( z Gipova) a ještě krásnější bylo, že štěňátka byla k odběru na Vánoce. Ihned jsme volali a štěňě zamluvili.
Koncem listopadu jsme se já, mamka, brácha a jeho přítelkyně vydali podívat na mé vysněné štěňátko. Opravdu byla tak krásná a možná ještě krásnější než jsem si jí představovala.
Ta fenečka si mě vybrala sama.Takže jsem se už nemusela rozhodovat jestli tu s tím oranžovým obojkem nebo s tím růžovým. Mě si vybrala s tím růžovým.
A na vánoce jsme si přivezli domů tu naši holčičku. Protože to byl vrh Q tak jí naše chovatelka pojmenovala Qwintia Eimi z Gipova. Jméno jsme jí zkrátili na Qwinie. A mně přes vánoční prázdniny nastala pořádná honička. Naučit jí hygieně nebylo úplně jednoduché, ale ona je velice chytrá, tak vše velmi rychle pochopila. Zjistila, že velká legrace je provokovat kocoura. Nejlepší je tahat ho za ocas, žrát mu jídlo, okusovat ho.
Andělka, to je má jorkšírka, si jí vzala za svoje miminko. Starala se o ní, myla jí, mazlila se s ní. Prostě jí dělala náhradní maminku.
Teď už je Qwiní šest měsíců a chodíme spolu na cvičák, na krásné procházky a poznali jsme spolu spoustu psích kamarádů a lidských známých.
S Qwiní mám spoustu plánů, jako např. že složíme zkoušky ze základního výcviku a později se budeme věnovat obraně. A také nesmím zapomenout na to, že bych chtěla Qwiní nechat uchovnit a mít chovatelskou stanici. Doufám a pevně věřím, že se mi mé sny a přání splní. Kdyby se mi tohle všechno splnilo měla bych takovou radost,že se to nedá ani popsat. A když se z těch mých přání nesplní vše, nevadí. Protože já jí pořád budu milovat.
Když teď přemýšlím nad tím co jsem tvrdila v říjnu, že Cherrynku žádný pes nenahradí, je to pravda. Protože každý pes je úplně jiný, stejně jako lidé.